Kapitola: 1 z 18
Ráno u vody
Je krásný časně jarní den. Ptáčci zpívají, klasy zrají, příroda se probouzí do mimořádně teplého rána, studenti dělají nesnesitelný bordel a...
„Fuj, to je ale smrad!“ dvojice postarších občanů stojí na břehu špinavého jezera.
„Máš pravdu, Minervo,“ pokrčí nosem Albus Brumbál. „To už se fakt nedá,“ ukáže na jednolitý zelený povlak pokrývající přírodní nádrž.
„Moje řeč, Albusi, ale co s tím?“ žena nejistě pokrčí rameny.
Vzduch se zatetelí. Najednou zafouká vítr a přinese k nim závan nesnesitelného smradu. Brumbál se rozkašle a přikryje si nos kapesníčkem. McGonagalová si nos ucpe a vykouzlí kolem sebe magickou zábranu.
Z jezera se zvedne vlna ohavné, špinavé vody a vyvrhne na blátivou pláž oslizlou polorozkládající se zdechlinu.
Kouzelník hystericky zaječí a oba důchodci odskočí.
„Ježiš, to je bradavická oliheň!“ vyjekne kouzelnice.
„Tiše, Minnie, třeba je ještě živá,“ šeptem jí opáčí její společník a zvědavě se nad tím neidentifikovatelným skloní.
„Albusi, to si snad děláš srandu. Snad si fakt nemyslíš, že je ještě živá?!“ opáčí jeho společnice a štítivě šťouchne do mrtvoly špičkou boty. Té se zvedne víčko(je to kouzelná oliheň, takže má i víčka :) a odhalí černou díru s podivným neidentifikovatelným obyvatelem, který snad kdysi býval okem. Vyvalí se další vlna zápachu hnijícího masa.
„Ach Albie, pojďme pryč,“ zaprosí úpěnlivě Minerva.
„Ale Minnie, drahoušku, přece tu chudinku oliheň nenecháme se tu jen tak válet?!“
„Hoď ji k ledu a poď!“
„Fajn!“ štěkne vousatý kouzelník a mávne hůlkou. Na oliheň se z ničeho nic zřítí miliarda lesklých ledových kostek ve tvaru kytiček, které byly dosud určeny speciálně pro ředitelovy potřeby.
„Tak jdeme Minervo...“
Počet přečtení: 1245 krát
Hodnocení: 5.50 [2 hlasů]